Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 4 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Komentář k Patočkovým přednáškám k Hegelově Fenomenologii ducha
Vičanová, Gabriela ; Vrabec, Martin (vedoucí práce) ; Marek, Jakub (oponent)
Cílem práce je podat ucelený komentář k Patočkovo nevydaným přednáškám k Hegelově Fenomenologii ducha, které pronesl na Filozofické Fakultě Univerzity Karlovy v letním semestru 1949. Přednášky nebyly dokončeny a ve výkladu Fenomenologie ducha se tak zastavují před oddílem Moralita. Patočka je zde značně inspirován svéráznou hegelovskou interpretací v Inroduction à la lecture de Hegel (1947) od Alexandra Kojèva a uměřenějším spisem od Jeana Hyppolita Genese et structure de la Phénoménologie de l'esprit de Hegel (1946). V práci je nacházena vlastní Patočkova interpretační pozice a sledován vliv obou francouzských myslitelů. Patočka Fenomenologii ducha zajišťuje široký kontext a ukazuje její genezi. Po vzoru Kojèva se jeho interpretace pohybuje v perspektivě antropologické a za jádro Hegelovy filosofie považuje dialektiku pána a raba.
The spirit in Hegel's Phenomenology of Spirit: Antigone and Rameau's nephew in dialectical conflict
Matějčková, Tereza ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Sobotka, Milan (oponent)
Diplomová práce si klade za cíl vyložit Hegelovo pojetí ducha na základě interpretace Sofoklovy Antigony a Diderotova Rameauova synovce. V klíčových pasážích Hegelova pojednání o duchu je právě těmto dvěma literárním dílům věnována značná pozornost, neboť pro Hegela představují na straně jedné substanciální podobu duchovního bytí v případě Antigony a subjektivního duchovního bytí v případě Rameauova synovce na straně druhé. Duch je v diplomové práci koncipován jako fenomén, který sice dospěl v Rameauově postavě k uskutečnění požadavku na přeměnu substance v subjekt. Avšak stejně tak jako nemůže být duch jen substancí, ukazuje se na Rameauovi, že nemůže být ani jen subjektem: naopak musí být udrženy oba pohyby ducha - tedy pohyb stravující, který popírá vše dané, i pohyb směrem ke sjednocování rozdílného či dokonce protikladného. Žádný pokus o integraci však nemůže vycházet z nevědomé substance, ale nakonec je to právě subjekt, tedy duchem prostoupené a svobodné vědomí, kterému náleží úkol přijmout cizost či protikladnost, a tím přiznat práva i substanciálnímu rozměru skutečnosti, který vůči subjektivnímu vědomí vystupuje vždy jako cosi cizího. V tomto ohledu práce ukazuje, že postava raba, u které na úrovni sebevědomí celý Bildungsprojekt explicitně započal, je postavou, která musí být překonána co...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.